V minulém díle: Nela žila normální život, který se jí však změnil přechodem ze základní na střední školu. Nela se seznámila s Erikou a byly kamarádky. Však 7. říjen Nele zásadně změnil život.

.. A to byl snad můj konec. Eriku sice nechali být, jenže celá pětičlenná parta se na mě vrhla. Odtáhli mě do jakési uličky a tam se mnou dělali tak nechutné věci .. Skončilo to tak za hodinu ? Sama nevím, ale pamatuji si, že jsem strašně brečela a šla k Erice, jelikož neměla rodiče doma. Těm mým jsem volala až večer, až jsem se uklidnila, a jen jsem je ujistila, že jsem "v pořádku" a že dnes přespím u Eriky. Nechtěla jsem to nikomu říkat, věděla o tom jen Erika a já a ještě vlastně ti hajzlové.

Vzpamatovávala jsem se z toho asi čtvrnáct dní, potom jsem našla něco, co mě absolutně uklidňovalo. Ano, začala jsem kouřit a pít, to by snad nebylo to nejhorší. Já si totiž začala i píchat. A jak jsem si na drogy vydělávala ? Ano, občas jsem se zaprodala. Byla jsem taková děvka ! Ve škole jsem se strašně zhoršila, chodila jsem tam jen snad dvakrát do týdne .. Toto období trvalo několik měsíců, to už jsem pak začala mít deprese a musela si píchat třeba třikrát denně. Rodiče poznali, že není něco v pořádku a když mě pak jednou viděli s 22-ti letým frajírkem, jak se s ním ocucávám v parku, zjistili to. Já se nebránila, přiznala jsem to. Dokonce jsem jim i řekla, že mě před časem znásilnili. Ano, to pochopili a myslím, že se vžili do mé situace a měli pro mě větší pochopení. Já s tím chtěla přestat, tak jsme se domluvili na tom, že se nechám léčit.

Moje půlroční léčení mi pomohlo. Teď jsem už docela normální, jednou za čtrnáct dní chodím na kontroly a mám toho nejúžasnějšího kluka na světě. Jmenuje se Honza. Poznali jsme se na léčení a jak jsem poznala, jeho život byl mnohem krutější, než ten můj. On začal kvůli šikaně, jenže jeho šikanovali takovým způsobem, že nemohl vyjít z domu ven. Všichni byli proti němu, jen kvůli jeho dobrému prospěchu.

A takhle končí můj příběh se střední. A abych nezapomněla, nyní také chodím na stavební, ale tu nejlepší ve městě. Jsem tam spokojená a nejlepší na tom je, že tam chodí i ten můj Honzík.

S láskou Nela.

Na začátek, jmenuji se Nela a můj život byl celkem normální, až do doby mého přechodu ze základní na střední školu ..

Byl únor a já se rozhodovala, na jakou střední jít. Říkala jsem si: "Miluji město, ty různé domy .. Podám si přihlášku na stavební, můj sen je přeci stavět a navrhovat domy, později třeba budu i architektkou." Ještě jednou jsem si vše proletěla v hlavě, ale byla jsem již pevně rozhodnutá i přes námitky mých přátel. Kamarádi mi říkali, že ta škola není zrovna nejlepší ve městě a že na ni již dvakrát znásilnili jednu dívenku, která nakonec skončila dost špatně. Já si však říkala, proč bych měla dopadnou jako ona a že je tam několik lidí, tak proč bych to zrovna měla být já a proč by se to vůbec mělo opakovat ? Ignorovala jsem je a podala jsem si přihlášku. Díky mému průměru - 1,1 - jsem se tam dostala. Měla jsem radost, konečně se mi splní můj sen být architektkou.

Doba letěla rychle, najednou zde bylo září a já s úsměvem šla do mé vysněné školy. Před školou jsem viděla několik frajírků, kteří si vypalují držky. Nic mě ale neodradilo, já se dotkla kliky a otevřela dveře. Slyšela jsem takové narážky typu: "Á, nová prvačka, tu bych si dal." , "Ta neví, do čeho jde." apod. Já však kráčela dál do schodů do mé nové třídy. Byla jsem tam mezi prvními, všichni vypadali tak zvláštně. Jeden měl kérku na rameni, druhý piercing snad všude, další, kdo tam již seděl, byla jedna dívenka. Byla celá vyklepaná, měla sukni a brýle. Řekla jsem si, že nebudu sedět sama a že si za ní sednu. Jmenovala se Erika. Celkem jsme si rozumněly, ikdyž první měsíc moc často nechodila do školy.

Začal říjen a já se na škole začala cítit dost nejistě. A právě 7. října se to stalo. Já šla s Erikou ze školy, když v tom nás obklíčila parta kluků ze třeťáku. Snažila jsem se je ignorovat, jenže oni chytli Eriku za ruku. Chtěla jsem ji ubránit, napřáhla jsem se, že dám jednomu z nich facku, jenže jeho reakce byla rychlejší. Chytl mě také za ruku, trochu mi ji otočil a já upadla na zem ..